BS EN 14399-3 Sestava vysokopevnostních konstrukčních šroubů

EN 14399 DIN 6914 ISO 7412 DIN 7990 Konstrukční šroub

Konstrukční šrouby vyhovující normám jako EN 14399 , DIN 6914 , ISO 7412 a DIN 7990 se používají ve vysoce namáhaných prostředích k zajištění ocelových konstrukcí, mostů a budov. Tyto šrouby jsou navrženy pro pevnost a odolnost a jejich přesné specifikace zajišťují spolehlivost i v těch nejnáročnějších podmínkách.

EN 14399 DIN 6914 IOS 7412 Konstrukční šrouby Vysokopevnostní šestihranný šroub

1. EN 14399 Konstrukční šrouby

Norma EN 14399 je evropská specifikace, která upravuje sestavy vysoce pevných konstrukčních šroubů pro předpětí. Tyto šrouby se specificky používají v ocelových konstrukcích, které vyžadují předpětí, aby se zabránilo uvolnění v podmínkách dynamického zatížení, jako jsou mosty nebo průmyslové budovy.

EN 14399 Konstrukční šrouby Použití :

2. DIN 6914 Strukturální Šrouby

Norma pro šrouby DIN 6914 se zaměřuje na velké šestihranné šrouby s vysokou pevností, běžně používané ve spojích konstrukční oceli. Tyto šrouby jsou známé svou pevností a odolností v těžkých spojích.

DIN 6914 Konstrukční šrouby Použití :

Konstrukční šrouby podle EN 14399-4, ISO 7412 a DIN 6914 mají používat tenčí matice a kratší délky závitů, aby se dosáhlo požadované tažnosti plastickou deformací závitů v matici. Sestava konstrukčního šroubu se používá v předepjatých i nepředepjatých aplikacích a lze tvrdit, že v případě poruchy plastickou deformací závitu se sestava stále chová jako nepředepjatá sestava.

Specifikace ISO 898-1:

Tato část ISO 898 specifikuje mechanické a fyzikální vlastnosti šroubů, šroubů a svorníků vyrobených z uhlíkové oceli a legované oceli při zkoušce při okolní teplotě v rozmezí 10 °C až 35 °C. Spojovací prvky – termín používaný, když jsou šrouby, šrouby a svorníky uvažovány společně – které splňují požadavky této části ISO 898, jsou hodnoceny v tomto rozsahu okolních teplot. Při zvýšených teplotách (viz příloha B) a/nebo nižších teplotách si nemusí zachovat stanovené mechanické a fyzikální vlastnosti.

ISO 898-1 Chemické složení

Poznámka:
A. V případě sporu platí analýza produktu.
b. Obsah boru může dosáhnout 0,005 %, za předpokladu, že neúčinný bor je řízen přídavkem titanu a/nebo hliníku.
C. U spojovacích prvků kovaných za studena tříd pevnosti 4.6 a 5.6 může být pro dosažení požadované tažnosti nezbytné tepelné zpracování drátu použitého pro kování za studena nebo samotného spojovacího prvku kovaného za studena.
d. Automatová ocel je povolena pro tyto třídy vlastností s následujícím maximálním obsahem síry, fosforu a olova: síra 0,34 %; fosfor 0,11 %; olovo 0,35 %.
E. V případě obyčejné uhlíkové borové oceli s obsahem uhlíku pod 0,25 % (analýza lití) musí být minimální obsah manganu 0,6 % pro třídu pevnosti 8.8 a 0,7 % pro 9.8 a 10.9.
F. U materiálů těchto tříd vlastností musí existovat dostatečná prokalitelnost, aby byla zajištěna struktura sestávající z přibližně 90 % martenzitu v jádru závitových sekcí pro spojovací prvky ve stavu „vytvrzené“ před popouštěním.
G. Tato legovaná ocel musí obsahovat alespoň jeden z následujících prvků v uvedeném minimálním množství: chrom 0,30 %, nikl 0,30 %, molybden 0,20 %, vanad 0,10 %. Jsou-li prvky specifikovány v kombinaci dvou, tří nebo čtyř a mají obsah slitin nižší než výše uvedené, je mezní hodnota, která se použije pro určení třídy oceli, 70 % součtu výše uvedených individuálních mezních hodnot pro dva, tři nebo čtyři dotčené prvky.
h. Pro třídu vlastností 12.9/12.9 není povolena metalograficky zjistitelná vrstva obohacená bílým fosforem. Musí se zjistit vhodnou zkušební metodou.
i. Při zvažování použití třídy vlastností 12.9/12.9 se doporučuje opatrnost. Měly by být zváženy schopnosti výrobce spojovacího materiálu, provozní podmínky a metody utahování. Prostředí může způsobit korozní praskání spojovacích prvků jak zpracovaných, tak potažených.

kategorie produktů : Strukturální upevňovací prvek